TULÁCI. (III.)

Rosa voní. Myšlénky mi

roztoulané hlavou jdou.

Tlumok vzal jsem a jdu s nimi,

s toulavou tou čeládkou.

S cikány já u ohniska

u kradených brambor dnes

used’ jsem, a zrak mi blýská,

v pravo pole, v levo les...

Oheň náš, ach, oheň náš,

věrní psi jsou naše stráž,

po silnici za polem

ať jde četník s chocholem,

teď kdy voní vše, vše v květu,

noc mhy bílé rozvěsí,

ať na jeho bajonetu

slunce jas též blýskne si!...