TULÁCI. (V.)

Opustil jsem vše i tebe,

opustil jsem svoji krev!

Nade mnou zas volné nebe,

na rtech mých zas volný zpěv!

Teplý, letní večer byl,

když jsem tebe opustil,

ty jsi spala, dítě spalo,

ve mně něco zavzlykalo,

byl to onen vroucí cit...

hrubého cos však mne hnalo,

v hrudi mi to povídalo,

všecko, jen ne otročit!

Prázdná silnice se točí,

v pravo jiných polí pruh,

ač mi ještě pálí oči,

prsa zdvih’ mi volný vzduch!..