TULÁCI

Když po půlnoci lampy usínaly

a ženy bděly v ložích, toužíce,

mé myšlenky se cestou domů braly

tmou dobrodružně snící ulice.

Spí náměstí: jdou krokem zahálčivým

a notují si píseň opilou,

mdle, rozespale, altem zádumčivým

jak hýřilové, kteří s toulky jdou.

Však dneska zdáli na kytary lkaly,

když bděly ženy, láskou nyjíce,

mé myšlenky, jež zpět se domů braly

tmou rozteskněnou spící ulice.