TULÁCKÁ PÍSEŇ

Vše zprůsvitnělo, vše, co chci, co sním.

Do dáli půjdu, úsměv na líci,

Kam plyne řeka tokem zrychleným,

Stříbrný inkoust, v jiskrách hýřící.

Vše leží za mnou. Teď jen klid, jen klid,

Mít v sobě ticho, zdusit v sobě vzdor.

Tak jednati, jak věčně měl bys žít,

Uchopen životem jak proudem vor.

Bláznivá chvíle! Tulák, dítě hvězd

A cikán, básník, ve svět daleký

Teď jíti s písní prachem lidských cest –

V nebytí potom klesnout na věky...