TULAČKA

Tulačkou jsem se stala toho dne,

kdy zjevil, že mé srdce probodne.

Nad hlavou vyšlehly mi plameny,

a křídla trhla mými rameny.

Mé oči zřely v dálky úžasné:

„Tam umři, srdce, uhasni, můj sne!“

Pokorně, pyšně, snivě táhla jsem

přes hory, doly, řeky, moře, zem.

A žádostivě jsem se vracela

na místo, kde jsem zakrvácela –

s růžemi nachovými na líci

tulačka sladká, umírající...