TULÁK.

Tchoř doupě má, výr skrýši svou,

já ani pod hlavu ranec,

a kdyby nebyla celá zem mou,

sirotek byl bych a psanec.

Máma šla ondy v nejistý čas

koupit si na šaty vdoví –

chytli ji... pak se jí porouchal vaz..

můj táta byl rytíř. Kdoví...

S červeným Čertem jsem ty a ty

a hlídám mu mandragoru;

s mou milou jezdíme košťaty

na čarodějnickou horu.

Jsem doktorem, jenž střelhbitě

všech dvacetpět prošel grádů:

sním žábu, zažehnám úbytě,

bez břitvy oholím bradu.

Dovedu uřknout, znám uhranout,

člověka, dobytče, všecko,

a v píšťalku-li začnu dout,

jde za mnou kde jaké děcko,

kde jaká myš, kde jaký šváb,

jdou podle pískotu mého –

a kde je hrubcem selský chlap,

pustím mu vesele

na střechu v šindele

kohouta červeného.