TULÁKOVO ZÁTIŠÍ

Tmou vítr křídly netopýrů bije

a piští mezi kmeny borovic.

Kdo vyšel z lesa, noc mu ztmavla víc

a liják studenější jen se lije.

A les když za ním již a vítr vzpírá se

a tančí, hýká v otevřené pláni,

tu ves by nepostřehl dýchat ani,

svit krčmy kdyby nevzkřik' v nečase,

vstup omšený, kde za sklem čas už stírá

zátiší lahví, uzenic a sýra

a teplý kdyby nevřel punč, pár tuláků

jej nevítalo v kouře oblaku.