TULÁKŮV STŘEVÍC

U cesty prašné jako krysa pošlá

Tulákův střevíc rozedraný leží.

Kde noha jest, jež vlekla se v něm stěží?

Kam kráčí teď, zda někde cíle došla?

Či zhynul na cestě jak střevíc bídný

Ten poutník Absolutna nenávratný?

Ó Bože, buď teď k ztracenému vlídný,

Snad nebyl zcela neřestný a špatný...

Děrami prstů pampeliška zlatá

Se provinula, okrášlit křamp chvátá

Svou krásou, jarním sluncem prozářenou.

Ó Bože, vnikni v duši opuštěnou

Svým milosrdím jak to mladé kvítí,

Ať milost tvoje v jeho špíně svítí!