TŮŇ

Života rozruch v zaniklém kraji

večerní mlčení nenáhle střebe,

v mechových vlasinách okouni hrají,

stoleté sosny líbají nebe,

hluboko tůní se rozplývají.

Zpozdilé ptáče unyle lítne

tišinou stromů k skulině mělné,

ve hlati vodní zrcadelné

panensky hvězdy se shlížejí třpytné.

Mizivé přeludy živého blaha

v údolích dole i vysoko na horách

pojímá temnota vlahá.

Myšlenka boží žije a hnije

v čarovně obrazných snách.

Srdce mé blesky bije.