Tůň myšlenek a tůně mořských vod

Tůň myšlenek a tůně mořských vod

jak rodné sestry jsou podobny sobě,

jsou hluboky a chladem dýší obě.

I v blahu shod i v strasti nepohod

jest útočištěm zelenavý brod –

pych od sebe odmítá v šťastné době

a shovívavým umí býti k zlobě

jak mudrc, jemuž málo co je vhod.

Však pravou plnou hloubku musí mít,

by mohl být mu snem i hvězdný třpyt,

jenž do hladiny rozčeřené padá,

i vichr, který vzrůstá v bouřný jek

a s každým hrotem křičí se a hádá,

když zachytí se v skalách vzpomínek.