TURNAJ LÁSKY.

Jsou přípravy skončeny. Po celém kraji

nám do cesty fábory haluzí vlají,

svah pahorků samý je květ a chvoj.

V koberci z drnu mře zvuk našich kroků. –

Tak jsme se utkali. Sok proti soku

na signál skřivánčí čekáme: v boj!

Teď hodina odbila slavného klání –

kraj šepotá v napiatém očekávání...

slyš, skřivana hlas, už nemožno zpět.

Zrak slzou ti plá? Pryč s milostným zmatkem!

Chci vzdorem by planul, jak v odboji sladkém

kdys’ při prvním vyzvání s mým když se střet’.

Ej, nepros tím pohledem něhy a bolu,

jak rekové dva jsme se utkali spolu,

ať bez hany barvy své můžeme nést.

Ty slzíš? Tvé ruce v mých dlaních se chvějí?

Slyš, fanfáry jara jak ve vzduchu znějí,

že počátek turnaje lásky, to zvěst.

A až se ret ke rtu ku polibku schýlí,

ó nepros, má krásná, v té vítězné chvíli

svým pohledem měkkým jak uštvaná laň.

Spíš s grácií hrdou, blesk pýchy v svém oku

svá ústa mi nabídni: rovnému soku

tak hrdina padlý svou podává zbraň.