TURNIKET.

Mužové, ženy, jinoši, slečny

běh lidských věci poznejte věčný,

bída i štěstí jdou ruku v ruce,

z radosti vždycky blízko je k muce,

pro lidské stádo, andělská hejna

nebe i peklo abstrakce stejná,

přijdete na svět, zajdete světu –

není to možno bez turniketu.

Králové, chudí, jeptiška, šička,

hrbatý nebo rovný jak svíčka,

genius, blbec, mravenec, lenoch,

ten kdo vše mohl, ten kdo nic nemoh’,

počestný, lotr, zloděj i dárce

na stejné žití plaví se bárce,

k budoucnu zkázy, anebo květů –

od turniketu do turniketu.

Hejslovan, Germán, žid nebo gojím,

cestičku hledá ideám svojím,

bílý i žlutý, černý i hnědý,

neděle dítě anebo středy,

věřící v boha, v nic, nebo v ďasa,

kdo má moc kostí i kdo moc masa,

mudrc zde rovný analfabetu –

vejde se každý do turniketu.