TUŠENÍ

S polední výše zvuky slétají

jak zlaté zrní z ruky rolníkovy,

jas příští žatvy leží na kraji,

jas příští lásky zvoní mými slovy –

a ty tu nejsi!

Dnes letní blankyt jak bych v srdci měla

a samo slunce svítí z mojí tváře,

má celá bytost tak se rozzvučela

jak poledními zvony modrá záře –

a ty tu nejsi!

Zda klasy naše zlatě dozrají?

V mé hrudi bolí jásot nerozdaný...

Stín černých mračen letí po kraji,

polední sláva doznívá jak hrany:

A ty tu nejsi, ty tu nebudeš!