TUŠENÍ.

Tma počala nad městem pohádky bájit...

A na mostě hořela světla...

Vím... Nějaká bytost mne nemohla najít,

jež touhou, by našla mne, zkvětla...

Kdo byl to, já nevím... Však smutek jsem cítil

a čekal jsem v prostřed síně...

Nějaký tajemný osud se řítil

skryt ve světlech, v ruchu i v stíně...

A bylo mi, jak bych byl tragedii

moh’ nějakou zadržeti,...

jen kdyby mne vyhledal ten, kdo mne míjí

a do propasti letí...