Tužba.

Často v bolné zírám tuše

na ten milý Boží svět,

a vždy v hloubi svojí duše

truchlé písně slyším znět.

Písně truchlé, dumy žalné,

zniklý dětství mého ráj,

a mé oko slzou kalné

v nadehvězdný touží kraj.

V nadehvězdné touží kraje,

tam kde blažný vládne mír,

tam kde klamných lidí laje

nerozčeří vášní vír.

Bez trní tam kvetou růže,

tamo duše prosta běd,

netíží tam strázeň lůže,

tam je cizí hříchu jed.

Tamo dětství mého snové

pravdy budou píti zdroj,

tamo slasti věčně nové

roznítí mi srdce znoj.

Tam, kde hvězdy planou jasné,

odkud luny září svit,

tam, až moje žití zhasne,

tam, ó Bože, dej mi býť!