Tužba na oko.

By František Sušil

Oko, pravé oko,

Že mně nechceš sloužiť!

Což já přehluboko

Musím na tě toužiť!

Přeslaba jsouc děva

Ze sil nedostatku

Sestra tvoje levá

Nemůž vyspěť v matku.

Chtěl jsem tebe vésti

V staré dějů hrady,

Bys tam zřelo kvésti

Zlata, stříbra sklady.

Chtěl jsem tebe vodiť

V otců svatých kobky,

A tam kde se rodiť

Zříti pěvců bobky.

Vésti jsem chtěl tebe,

Kde ta voda prýská,

V jejíž tváři nebe

S bláhou vší se blýská.

Chtělť jsem jíti s tebou

V písem svatých háje,

Kdež se slasti střebou

Předvěkého ráje.

Leč jsi ty mou vůli

Ošálilo pádně,

Život ducha v půly

Skrušilo's mně zrádně.

Budu oko na tě

Toužiť neustále,

Tebou jsem se v chvatě

Na zlé octnul skále.

Oko, oko milé,

Sber se v novou sílu,

Propůjč se mně čile

Ke zbožnému dílu.