TUŽBA.

Když k práci chvátám z rána,

noc ještě vlahá dýchá,

a na nebi tisíce

hvězd spřádá kouzlo ticha.

Mé oko zírá s úžasem

na operlenou báň,

a v mžiku slza horká

mi skane na mou skráň.

Pak šeptne toužná slova

můj rozechvělý ret:

„O kéž bych mohl jednou

k vám, hvězdy, zaletět!“