Tužba.

Nebesklon jako když hoří –

je večer a zimy vjezd,

noha má v sněhu se noří,

hlava má v moři hvězd.

Srdce mé roste a roste,

chce též takým mořem být!

Kéž může, hvězdnatý skvoste,

rovněž jak ty se stkvít.