Tužba.

Vějí větry, vějí bujně,

Až se javor sklání,

Ach jak bolí srdce moje,

Slza slzu shání!

Léta travím v bědování

Není cíl mé zlobě,

Jenom tím mi pohověno,

Poplakám-li sobě!

Nevrací mi slza blahost –

Srdci ulehčívá,

Kdo byl blažen jenom chvílku,

Po věk o tom snívá.

Závidět mi mého losu,

Toby bylo sprosté:

Či jest bylinka ta šťastná,

Která v poli roste?

Bez rosy a na píštině,

Kam jen vedro pere –

Trudno žíti bez milence,

O samotě šeré!

Bez milence všecko pusto,

Vězení svět celý;

Bez milence blaho chladne,

Nepokoj je vřelý!

Kdes, můj milý, černooký?

Kde jsi, ozývej se!

Jak se bez tebe tu soužím –

Pojď a podívej se!

Ke komu se přivinouti,

Kdo mě touhy sprostí?

Kdoby mě chtěl milovati,

Těká v dalekosti.

Po tobě bych polétala,

Ale křídel není;

Bez tebe se usužuji

V hoři, truchlivění!