Tužby upoutané.

Oděly se mladé tužby v květná písně slova,

vyletěly mladé tužby z ňádra junákova,

přeletěly hory, doly, luhy, řeky, moře,

přinesly jen střely v boku, na perutích hoře.

Škoda je vás, tužby mladé, s rudou skvrnou v boku,

zle jste vy se proměnily za pár bujných roků:

jestřáb žití jal vás pánem do otrocké služby...

odpočiňte poraněné, upoutané tužby!