TUŽME SE!

Vzdor proti všemu, co je proti nám,

ať zloba vrahů, chlubná vlastní fráze –

vzdor spasí nás a k slávy výšinám

nás dovede přes nepřátelské hráze.

Jen chabě nespát, kdo má v duši vzlet,

jít slávě vstříc i nepohodou, bouří,

a kde se nejvíc tmavých mraků chmouří,

tam nejdříve se rozletět!

Ne chvály těch, jimž záští sálá z úst:

vzdor spasí nás a hrdost činů lačná.

Strom hlavu vznášet musí, chce-li růst,

leč v prachu zajde, v něm se plazit začna.

Výš, stále výš, a každým krokem dál,

byť více bouři vydán, výš kdo stojí,

přec nejdřív spatří, s chmurami kde v boji,

když jasný den se rozesmál.

A tužme se! Dál! Věčně výš a výš!

Ne otrocké, svou vlastní znejme práci.

Jdi každý tam, kde slávu pozdravíš

i bouř kde dříve vstříc ti zaburácí.

A slávský bílý orel, sokol náš

tak vysoko nad chátru podlou vzletí,

že s výše té, zda jsou to prachu děti,

či skvrnou jen, víc nepoznáš!