Tvá duše přišla ke mně.

Já chtěl jsem čelo schýlit k práci.

V tom přišla ke mně duše Tvá –

a písmo v mlze se mi ztrácí,

z níž svítí hvězda zářivá.

Ne jedna, dvě tam hvězdy planou:

Tvé oči ke mně upřené –

již tváři Tvou zřím milovanou,

rty u mlčení sevřené.

A duše dobývá se z těla

a touží ze čtyř těsných zdí –

vždyť po čem žíznila, co chtěla,

plá ve Tvých očí souhvězdí.