Tvá láska – bledá růže.

Což byla tvá láska jenom růže planá,

v chladný pozdní večer jara odchovaná,

a já žádal plnou, plnou růži, svěží,

ne však plané poupě, v kterém červ už leží.

Pěstíť růže plná listů na tisíce

a když jeden klesnul, není plnou více;

plané růži není dlouho odkvétávat,

list-li klesne jeden, musí opadávat. –

Naše slze více růži neovlaží,

vždyť uvadla v jaru, a smrt v jaře blaží,

snad na místě jejím jiná skvésti může,

plná ale bledá, plná, bílá růže.