TVÁ LÁSKA...

Co bylo ran, jež na dně duše mojí

se jitřily a krvácely až,

tvá láska všecky zhojí,

jak jen se vlídně na mne podíváš.

Co bylo bolesti tak těžké, dusné

v mém smutném životě i v srdci též,

v tvé lásce všecka usne,

jak jen se vlídně na mne usměješ.

Co mrazem dýchalo v mé žití chudé,

v těch létech touhy, sama dobře víš,

tvou láskou jaro bude,

jak jenom vlídně na mne promluvíš.

Co bylo výkřiků, jež Bůh jen slyší,

v tom smutku, který hlídá život náš,

tvá láska všecky ztiší,

jak jen mé skráně v lásce zulíbáš.