TVÁ PODOBIZNA.

V benátském rámci na mém stole stojí,

a oddaně tak z ní se na mne dívá

tvé oko velké, které se vždy stmívá

jak laně zrak, když klidně patří chvojí.

Přes chvíli v práci zvednu zrak, jenž zmdlívá,

a ten tvůj pohled sílí mě a hojí,

mně je, jak slyšel znít bych „Na vždy tvojí!“

to první, v kterém celé nebe zpívá.

A tak se zdá mi ten tvůj obraz milý,

jak Madonnu bych zřel, již v slunce palu

kdys nad studánkou na strom pověsili.

Ó, chraň ten zdroj jak obraz Boží matky,

ať živý stále, prostý všedních kalů,

zde z prsou mojich tryská čist a sladký!