Tvá šerá okna byla otevřená,

Tvá šerá okna byla otevřená,

na římse zlatý paprsek se skvěl,

v Tvé komnatě, jež snila zahalená

v tom velkém tichu, ve vzduchu se chvěl.

A pavučina v koutě rozvěšená,

jí vánek hýbal, v krbu cvrček pěl,

a motýl zbloudil za květem se žena,

a komnatou se prázdnou rozletěl.

Kol smutno, ticho... vzpomínka v tmě mizí,

vše jeví se tu v jiné podobě,

Tvá okna ruka otevřela cizí.

Chlad čiší všude, holá studí stěna,

nic nezbylo tu kolem po Tobě –

ni vzduch se nechví něhou Tvého jména.