TVÁ SLOVA.

Ne pouze zraky Tvé planoucí

Mou žití osvítily noc;

Víc ducha mého objasnila

Tajemná slov Tvých čaromoc.

Ty’s promluvila, – světy nové,

Co z hlubin moří neznámých,

Tvé duše osvícené jasnem

Z myšlenek vznesly se mně Tvých.

Tvé slovo kvítkem bylo každé,

Jež blahorodný zplodil ráj,

I bylo, jak by je andělským

Ochvíval křídlem jemný Máj.

A svět ten, blaha pln a jasna,

Ráj, v němž se nikdy neztmívá,

Jezerem plyne lásky věčné,

V němž duše zrcadlí se Tvá!