Tvá vůle neúprosná, pevná stále,

Tvá vůle neúprosná, pevná stále,

rci, má-li počátek a má-li konce?

My honci jsme a máme na se honce –,

sbor za sborem vždy kvapí v chvíli malé.

Kdo pozná vraha, dobrodruha, krále,

kdo sketu, hlupce, mnicha, blázna, bonce,

kdo reka svobody, kdo trůnu klonce,

kdo vestálku, kdo Lais a tak dále?

A přec a přec, kdo můž’ tě zváti krutou?

Smrt stínem jen tvých křídel pošinutí,

proč tedy srdce rváti vášní zdutou?

Ach, zákon tajný tak nás činit nutí,

on trýzní mysl v klenbu čela vsutou

a rozmáhá v bouř srdce tklivé hnutí.