Tvar.

Co žíti chce, se ve tvar vtělit musí.

Ó Duchu, v hmoty díl se zavři kusý

a měnlivý, jak mezi prsty hněte

jej Láska, Smrt, Čas dobrý, Časy kleté.

Jak vše od hvězd až k jiskrám, co chce vzpláti,

se v roucho tvarů z věčných tišin vrátí,

jak míza v list, na krystal vláha hrání,

jak píseň v sloku zavřít se má přání,

tak rovněž ty, když chceš poznat, Duchu,

dej v obět sladkou bezmeznosti tuchu

a božství své zas do prachu až klesna!

Neb co chce žít, se tvarům v pouto těsná.