TVÁŘE MĚST

Charakter nemá. Leda charaktery.

Spíš patery než pouhé čtvery.

Slovák, Žid, Němec, Maďar, Čech.

Ne souhrn: okus chutí všech.

Okno do východního světa.

A ve všech řečích opereta.

Zkrátka, co v Evropě je mír,

voilà l’Europe en miniature.

Z té svůdnice už nejde strach;

na klíně má ji Francouz nebo Vlach;

v sále tak velkém, až je málem zima,

vzpomínka bloudí, usmívá se, klímá;

gracie ztuhla v rýhách ličidla;

zde ústa jsou, jichž vroucnost vystydla,

to ňadra jsou, jež prvá byla v říši;

toť Dalila, z níž smutek čiší.

Zde gourmand, láskou k minulosti jatý –

zde hoch, jenž zdědil příliš těsné šaty;

zde hidalgo (či jeptiška to spíš?) –

zde dlouhán, bumbrlíček, nouveau-riche.

Nu, kdyby to tak přišlo na divadlo,

„ústrojně“, napsal bych, „to nevypadlo.

Čas-dramatik as posud neuspěl

vytvořit dílo ze svého pêle-mêle;

ten začátečník smíchal děj, až běda.

...Však talent se mu arci upřít nedá.“