TVÉ JMÉNO.

Je sladké, první předtucha jak lásky v neurčitých snech, Tvé jméno,

jest jako vánek, šeptající v hyacintů záhonech, Tvé jméno!

Když vyslovím neb zaslechnu je, srdce mé se chvěje

jak při nebeských, věčně smavých, věčně čistých akkordech, Tvé jméno!

Z vln jeho zvuku sálá vášeň spjatá kouzlem něhy,

zní harfy serafů, v jichž sten iránských růží šíří vzdech Tvé jméno!

V něm zemské boly spojují se s nadzemskými slastmi.

v mhách ztichlé moře blaha, v květech nadějí mých spasný břeh – Tvé jméno!

Ó, drahá, nejen ve vidiny snů mých, také v život

mně navždy zářit, výskat, smát se, jásat, tryskat, zvonit nech Své jméno!