TVÉ OKÉNKO JE TMAVÉ.

Tvé okénko je tmavé.

Však jasně svítí luny záře.

To světlo dotíravé

mně na lože se vkradlo v tváře

a s tváří do snů dovedlo se vloudit:

já bloud teď musím chladnou nocí bloudit.

A pod plášť se mi vítr vtírá,

zpod pláště dál, až zima srdce svírá.

Tvé okénko je tmavé,

ty sladce, sladce spíš.

Na lůžku teploučkém ty sny máš žhavé

a o mně, o mně sníš.

Tvé okénko je tmavé.

Však jindy z něho černou nocí

mne světlo usmívavé

sem táhlo všemohoucí mocí,

kde s touhou plamennou jsi ždála na mne

a více prožila než sny ty klamné.

Pak bílý den jsi podřímala,

až temná noc tě k probuzení zvala.

Tvé okénko je tmavé.

Ač sladce, sladce spíš,

jak chladná je to noc i sny ty lhavé:

ač o mně, o mně sníš!