Tvé záhady chcem proniknout svou myslí,

Tvé záhady chcem proniknout svou myslí,

tvé hádanky chcem řešit duchem malí,

chcem poznat vše, co konáš, aspoň z dálí;

zda cherubem či démonem nám tys-li?

Vše marně však; jak ze skrýše tvor syslí

svým zrakem na tě zříme, blud jejž halí,

jen ruch tvé práce zříme neskonalý

a na lebce vlas šediví nám svislý.

Nic neuhodnem, nic se nedovíme;

vždy svého domyslu jsme na počátku,

jen pod rouškou tvář tvoji vidět smíme!

Vždy pravdu hledáme v těch záhad zmatku

a věčně putujíce, věčně spíme!

Jen macechou nám jsi, kde máme matku?