Tvor z protivných živlů.

Dva to živly, sobě vždy odporné,

Uzavřely jsou přátelství svorné,

Jeden k druhému se přidružil

A spolek na vždy se utužil.

První z obou, živel zhoubné zkázy,

Chladně životy v hrob chladný hází;

Na sta děsných učí případů,

Jak vraždí ve službě úkladů.

Mezi kovy v tmavém země lůně,

V pestrostkvělém lůžku jarní vůně,

V tajné škodných plazů útrobě

Chová příroda jej k zásobě.

Průmyslná však člověctva píle,

Na vzdor jeho smrtonosné síle,

Mocné vládě své jej podrobí

A užive v prospěch výroby.

Soused druhý, živel útrpnosti,

Chorým nese pomoc s ochotností,

Vyháněje neduh hlodavý,

Skleslé údy těla zotaví.

I kde onen po záhubě baží,

Zmaru zlému překazit se snaží;

Co na polou zkazil druh žravý,

Tento často šťastně opraví.

Věrný přítel lidstva, blahodějný,

Přec má se zlým druhem původ stejný;

Neboť každá přirozenstva říš

Dá ho dle potřeby plnou číš.

Živly tyto, sobě vždy odporné,

Uzavřely jsou přátelství svorné.

Smrť s životem vešly v spojení,

A splodily – živné stvoření,

Jehož víra, naděje a láska

Leží v blaženostech břichopáska,

Jemuž v labužnických závodech

Nejlépe se daří při hodech.