TVOU DLAŇ.

TVOU dlaň v své stále cítím dlani

a v sluch mi zní tvůj hlas,

a nemohu to věřit ani,

že na vždy odešla’s.

To všechno bylo ještě včera

a více není dnes,

jak pohádka, již za večera

jsme poslouchali kdes.

A jest, – ač nemohu to chápat, –

tak ztracený to svět

jak ten, jenž v prach a popel zapad’

už před tisíci let.