Tvou zahradou má duše touží být.

Tvou zahradou má duše touží být,

kde zemdlen shledáš úlevu a klid,

pod citu korunou se pozdravíš,

má ruka sejme s tebe každý kříž.

Nesmírné lásky prudké prameny

s tvých cest odnesou těžké kameny,

a vlny vůně z květů nachových

poplynou sladce, tiše do dnů tvých.

Tvou zahradou má duše touží být,

tvým rájem, z něhož život budeš pít,

kde písní operlí tě vodopád,

tvou zahradou, kam vejdeš vždycky rád.