Tvrdá hlavička.

Mé děvče to má hlavičku

jen svoji a svoji a svoji

a zlou by slyšel písničku,

kdo jinou hráti se strojí.

Míň makovička zrnek má

než ona nápadů v hlavě

a každý jinou barvou hrá

jako ti motýli v trávě.

A v očích sto má diblíků

a z úst jí rolničky zvoní

a nožky tančí ze zvyku,

ký div, že blázen jsem do ní.

A hraje-li svou písničku,

kdo, bože, může už za to –

má jako křemel hlavičku,

a srdce jak ryzí zlato.