Tvrdé palice.

Kol nás bleskem syté mraky,

moře záští, hory zlob,

my jen slovné máme draky,

s troškou zlata z dávných dob.

Pestré míče pro zábavu,

flinty pro hračku a žert,

klepů, střepů plnou hlavu,

tretek, pletek – kýž to čert!

Cetky, hračky nepomohou,

s těmi pryč, tím líp, čím spíš;

k cíli, k předu pevnou nohou,

dost těch pestrých draků již!

K čemu slzy, sny a vzdechy?

proseb dost i poklon dost;

zvou nás hlavatými Čechy,

nuže, z výtky budiž ctnost !

Vzmuž se, tuž se, hlavo měkká,

s žalem pryč i s pocelem;

železná kde doba čeká,

kaleným buď ocelem!