Tvůj krásný tmavý vlas.

By Adolf Heyduk

Tvůj krásný tmavý vlas, jak doba pravěká,

jak stará lásky báj, jak srdce člověka,

a na tvé hlavě když mé oko spočívá,

vždy mne ta stará báj v svou dálku vábívá,

jakby mne volala, bych lásku vyhledal,

tu lásku nejvěčší, jíž bych tě miloval.

A když tvé oko zřím, jak jasně plápolá,

když slovo lásky tvé v svou blíž mne zavolá;

jakby mne očí tvých hvězdička vodila,

jenž v duši nejkrašší mou píseň zrodila,

tak šťasten, pospíchám, bych lásku vyhledal,

tu lásku nejvěčší, jíž bych tě miloval.