Tvůj obraz.

Tvůj obraz zjevil přede mnou

se v noční, hluboké tiši –

já nevěděl, zdalis to ty,

neb anděl s nebeských výší.

Tak zářila jsi skvělostí

v tom sněžném, unylném zjevu,

však stála jsi tu smutna tak,

tak dumná a bez úsměvu.

A do očí’s mi hleděla

– to nebyl pohled z té země! –

já věděl, že to všechno sen,

však též, že přišla jsi ke mně.

To nebyl anděl, anděl tak

být nemůž’ bez naděje,

a přec kdy’s šla, já děl: To v dál

můj strážný anděl spěje. –