Tvůj ocelový pohled zapadne

Tvůj ocelový pohled zapadne

nad branou duše někdy, jak by hledí

jej pokrylo, tvá bytost v brnění

pro dotek můj se nepřístupnou stala.

Tu bázeň z dětství zas mne napadne,

kdy pohádkám jsme naslouchali bledi,

o rytířích, té síle nápadné,

jež řady živých v hradby mrtvol mění.

Když pod hledím se tvář ti mizet jala,

tu bázeň z dětství duše zmocnila se

a jak bych v temnu sama ocitla se,

tak nejistoty zmítalo mnou chvění.

Tak ocelové masky jsem se bála,

že neměla jsem síly jeden pohyb

ten vykonat, pod nadzvednuté hledí

se podívat a zbýti se těch pochyb,

jež šeptaly, pod hledím najisto

že místo Fausta skryt je Mefisto.