Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl.

Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl,

ty, moje růže bílá!

Ó sni ten květinový sen,

jak’s do dneška ho snila.

Sni, jako v tichou letní noc,

svůj sen má poupě svěží,

když bílá záře měsíčná

se na lupíncích sněží.

Já, pozdní poutník, zastavil

se u tebe jen v mále, –

až den tvůj zoří zakmitne,

ty vzkvěť, – já půjdu dále.

Však budu na tě vzpomínat,

až utrhnou tě za dne

a někomu tvůj poslední

list zvadlý z ruky padne. –