TVŮJ STÍN. (I.)

Jak němý svědek všech mých bolů,

rozkoší, zklamání a vin,

opojných radostí i smutků

jde se mnou životem Tvůj stín.

Jej cítím; jako chvění křídla

se skrání lehce dotýká,

a jako sladká vlna lásky

mé nitro celé proniká.

Je všude, kolem mne i ve mně,

v mém smutku, touhách, myšlenkách,

má duši Tvou, Tvé rysy, úsměv

jak oživený těla prach.

Mé srdce je mu tichým chrámem...

Tam modlím se i pláči tam...

A v těžkých chvílích osamění

tam lásku jeho přijímám.