TVŮJ STÍN. (IV.)

V ta místa nikdy nevracím se,

kde hody duší dvou jsme slavily,

a kde zřím dnes již jen chlad věcí,

jež mrtvy jsou, ač Tebe přežily.

Již nevábí mne dům Tvůj šedý,

ač lpějí na něm léta minulá,

ni okno, jímž Tvůj pohled vítal,

a ruka Tvá mi v pozdrav kynula.

Dnes cizí lidé jen tu žijí

a stopy Tvého žití stírají,

na věci, jež nám byly drahé,

lhostejné oči chladně zírají.

Je mrtvé ovzduší, kdes žila,

od chvíle, kdy je opustil Tvůj duch,

kdy cizí myšlenky a city

se zrádně vplížily v snů našich kruh.

Co hledat mám tu, o čem sníti?

Má duše, která věrna zůstala,

jde dál a nevrací se ani

pro poklad snů, jejž tu kdys nechala...