TVŮJ STÍN. (VI.)

Již není pochyb, stesku, nadějí ni žalu,

a dávno dopěna je žití melodie,

vše zašlo, smutek rozkoší i blaho slzí,

jen vůně Tvého žití ve vzpomínkách žije.

A vzpomínky ty, smutné, suché listy sváté

se stromu života, jichž stopy osud shladí,

já zbožně v náruč sbírám v hodinách svých tichých,

bych jimi krášlila Tvůj hrob a svoje mládí.