Tvůj život celý – píseň byla tklivá

Tvůj život celý – píseň byla tklivá

a měkká jak zpěv slavíka,

Tys žitím přešla jako vlnka snivá

jež olšinami uniká;

rozkvetlas tiše něhou usměvavou

v snů našich sladkém úkrytu –

co vzpomínek mi smutnou táhne hlavou,

tolik v nich vůně, blankytu.

Tvé žití luznou bylo jenom básní,

touž, kterou vesna zářivá

v čarovném sadě v šumných větvic třásni

nejkrašší květ svůj odívá.

Nad rovem Tvým tam v jarních kvítků vnadě

hrdlička sladce rokotá,

Ty neslyšíš jí – ve hrobovém chladě

sníš dál svou báseň života!

Nuž spi tam sladce v zemi posvěcené,

v té vděkůplné jihočeské zemi,

nechť nad Tebou se věčný blankyt klene

a pták jen bloudí lípy haluzemi.

Umdlévám hořem... Jak na květném stonku

na skráni mojí motýl smutku sedá,

mé srdce pusto – mládí moje v sklonku

svou poesii – Tebe – marně – hledá.