TVŮRČÍ DEN

Je šedivý a bezradný, neklidný, bez myšlenky, snu,

den dnešní, ráno, poledne a večer, div že neklesnu.

Je pannou vyděšenou v moři času tento smutný den,

jí šat byl s břehu odnesen, neb odvát, ukraden.

Nemůže za sestrami, v letící jež ptáky proměnil

jich osud, dřív, než člověk postřeh‘ je a o nich snil.

Ne, nemůže svůj slunný najít šat, nelze se

nemůže v ptáka změnit se a nemožno jí vzletěti.

Dnes v myšlenku se nevtělí a bude plaše toužit, lkát,

jak panna hledající šat, pobřežím smutně pobíhat,

nahá a bílá, překrásná, leč v ptáka dřív se nevtělí,

dokud si nevyprosí šat od osudu, jenž poblíž dlí.

Pak možno výše k oblakům, v domova bránu zatlouci. –

A mít též v srdci ránu – lásku k smrtelníku horoucí.