TVŮRČÍ NEKLID

Bezradná láska lidská

kdy srovná, kdy rozdělí?

Kdy velká dost bude mi klícka,

den všední nedělí?

Je všecko jen příměr a zdání,

je všecko dým a zmar.

Jen tvůrčím co neklidem raní,

to duším je božský dar.

Co lidská srovná ruka,

je zas jen žalné štěstí. –

Zas mnohé srdce puká

pod přimáčknutou pěstí.