Tvým otcem prach

Tvým otcem prach

a zbožňovaná země máti

tvůj je vrah;

když bůh v čelo skálu dá ti,

trosky kostmi tvých jsou snah.

Paprsky dva oči tvé,

vlasy travkou zelenou,

krev žár moře se pěnou

duše moře zbouřené.

Rozum obláčky oblohy

a slunce tmu i světlo ti

vmetlo pod nohy.

Jsi hříčkou a náhodou, raketou,

jež zazáří, mžikem se rozletí.

Máš jen srdce, jedinou perlu svou.