Ty bezlidné moje večery tady

Ty bezlidné moje večery tady

jen zvonek doprovází,

na nebi mraků hrady

a v smrčků mlází

Velké Mlčení.

Přichází chvíle mého spasení;

je ticho ve mně, ticho na zemi,

mír v myšlenkách

a s lidmi se všemi.

V trávu, ticha syt,

usedá ke mně cvrček na mezi,

o pohodě dne přišel klábosit.

Sluchem svým lovím všechen tichý zvuk,

jímž šero přišlo zemi zkolébat,

i vítr, jenž mi nese pozdrav z luk.

Mír na zemi jak rosa tiše pad

i cvrček ztich – a louka tone v tmách.

Je svaté, Velké Ticho na horách.